Využíváme poslední dostupné opravdové sprchy (rozuměj hadice s vodou v hostelu), pračky (pereme, co se dá) a tekoucí vody (plníme nádrž v dodávce). Místní vodu z kohoutku moc nepijí, v průvodci však zmiňují, že by se pít dát měla a jelikož je balená velmi drahá (kolem 35 Kč za 1,5 l láhev), pijeme tedy tu z kohoutku. Zatím se nám nic nestalo.
A teď nám začíná velká jízda. Míříme směrem na západ do poklidného městečka Colonia del Sacramento na západě Uruguaye. Finální přípravy a organizování vybavení v dodávce včetně umístění sponzorských polepů na expediční dodávku nám zabírá dost času, dodávka dostává ošetření podvozku a kontrolu kapalin a celkového stavu nového (kopřivového motoru, který jsme před odjezdem narychlo vyměňovali) a provětráváme také naší vlajku. Součástí je také celkový úklid a organizace.
Zbývá však také na prohlídku města. Odvažujeme se prozkoumat také jeden velmi starý opuštěný, ale nádherný dům z koloniálních dob s mramorovými schody. Sníme uvnitř o paláci, kterým musel ve svých dobách být.
V 5:30 následujícího dne nás probouzí vřískot papoušků ze stromů, pod kterým stojíme, a Skaut odpovídající štěkáním, ale odměnou nám je nádherný východ slunce nad řekou Río de la Plata, která je tak široká, že ani na druhý břeh do Argentiny se nedá dohlédnout.
Pokračujeme na sever, kde musíme odzkoušet místní termální prameny Termas del Daymán a první adventní neděli ctíme bahněním se v horkých venkovních bazénech až do pozdních večerních hodin a také stříháním Tondy. Na kadeřníky jsme se vyprdli, Lada si Tondu stříhá sama. Spokojený celkem je.
Následující den si to prašnými cestami s obrovským množstvím děr míjejíc kilometry a kilometry nekonečných pastvin plných krav a ovcí míříme směr jihovýchod. Zde jsou totiž vyhlášené uruguayské steaky! A že těch krav tady je. Uruguay vyváží hlavně hovězí maso, vlnu a dřevo. Skaut si zažije také první setkání s ještěrem, který to bohužel nestihl přes silnici při setkání s autem před námi. I takové věci se stávají.
Leave a Reply